Ufff, tak už jsme zase doma z výletu za úžasnou LP. Šeď běžného každodenního života nám zpříjemňují už jen vzpomínky na výlet, který měl být takovou malou generálkou na Colors of Ostrava a nakonec všechno dopadlo mnohem líp než jsme čekali (i když v koutku duše jsme to samozřejmě věděli 
) Takže jen stručně, protože dlouhé články nikdo nechce číst. Navíc Mike slíbil podrobnou reportáž z naší výpravy, ale momentálně je naší LP nevěrný.
Jak se říká – stará láska nerezaví, Depeche Mode miluje už 20let a právě cestuje do Berlína na jejich koncert, tak musíme být trpěliví a dopřát mu čas…
Vyrazili jsme v sobotu ráno asi v 9hod z Prahy, cesta relativně dobrá – jedna zácpa na D1 a jedna objížďka Malé Fatry kousek od Žiliny, pak už jen po dálnici až do Prešova. Ubytování super. V neděli ráno jsme se vypravili podívat se na Spišský hrad, kde jsme samozřejmě trochu pózovali s vlajkou.
Trochu jsme to nedomysleli, protože to byl vejšlap na celé dopoledne a o to víc nás bolely nohy večer… Na Kupalisko Delňa jsme vyrazili před 16 hod s tím, že využijeme MHD. Podle stránek Dobrého festivalu měly autobusy jezdit každých 10min. Linka č.28 nejela celých 40min co jsme čekali na zastávce.
Vrátili jsme se pro auto a ekologie šla do kytek.
Byli jsme trochu nervosní, protože jsme měli skluz oproti časovému plánu, ale povedlo se nám zaujmout pozici ve druhé řadě. Lence se dokonce povedlo dostat do první řady
u ohrazení, na které jsme roztáhli naší vlajku. Koncert trval asi hodinu a byl super jako vždy, ale na přídavek jsme čekali marně.
Potom nás pozval jeden z LP štábu do zákulisí a povedlo se nám s LP se setkat, potřást si s ní rukou, vyfotit se s ní a věnovat jí jako dárek vlajku s logem našeho fanklubu. 
😍😍 Takhle to vypadá pohodově, ale bylo to plné zmatku, křiku, strkání a ječení „LP, I love you“ jakmile se jen mihla kolem. Naštěstí můžu říct, že to nebylo od účastníků našeho zájezdu, kteří se chovali decentně a spořádaně. Trochu vybočovala Lenka, které svítili oči vzrušením, 2x hledala podepsané CD a projevily se u ní organizační schopnosti o kterých jsme neměli tušení. 
Tak trochu opilí adrenalinem jsme si dali půlnoční pivo (já džus – bohužel někdo to auto řídit musel
) a jeli jsme na hotýlek. Druhý den ráno jsme vyjeli po 8hod zpátky k domovu. Trochu jsme změnili trasu, Mike je vášnivý fotograf, takže chtěl rozšířit svou „sbírku motýlů“. Do Prahy jsme dojeli až ve 21hod a rozloučili se. 
Teď bych sem mohla dát znovu první větu tohoto článku: Ufff, tak už jsme zase doma z výletu za úžasnou LP. Šeď běžného každodenního života nám zpříjemňují už jen vzpomínky.