20.července – Ostrava, Česko – Colours Of Ostrava. Festival se koná již od roku 2002. V té době se konal na Stodolní ulici a Černé louce, teprve od roku 2012 se přestěhoval do prostoru Vítkovických železáren. Jen letos se zde během 4 dní vystřídá na 350 umělců nebo jiných „programových bodů“ ať už to znamená cokoliv. Nás zajímal jen jeden programový bod – LP…
I když vím, že jsem zatím vynechala dva LP koncerty – Francii a Izrael (doplním co nejdříve) chci se podělit o zážitky z Ostravy, dokud jsou ještě čerstvě v paměti.
Přípravy byly velké, vlastně už od března, od Roxy jsme se domluvili, že pojedem do Ostravy. Prešov byl taková hurá akce na poslední chvíli… (a dopadla nad očekávání dobře) Plánovali jsme dárky, adminka Eva komunikovala s manažerkou LP a snažila se domluvit osobní setkání. Přes veškerou snahu jsme 19.července odjížděli bez něčeho konkrétního.
Musím říct, že tohle tedy vůbec nefunguje… 
Vím, že fanoušků jsou na každém koncertě mraky, ale pokud se zástupce Fanklubu snaží e-mailem měsíce dopředu zajistit si 5minutové setkání LP na pár fotek a předání dárků, měla by být odezva ze strany LP teamu korektnější.
Odpověď, že na nás LP nebude mít čas byla opravdu skličující. Přece jen si člověk vezme 3dny dovolené, ujede v našem případě 1200km, odstojí si v 30st. vedru 4hodiny pod podiem a LP nezbyde 5min času? 
Vím, že neseděla na gaučíku a neměla nohy na stole… poskytovala rozhovory televizím a novinám, fotila se s kráskami v minisukních a miminem paní Smetany. Nikdo z nás nepracuje v Colours, v televizi, v novinách nebo na ministerstvu. 
Jsme jen obyčejní lidé, co chodí denně do práce a milují LP hudbu, ale někdy to nestačí… No nic, jsem trochu zklamaná a musela jsem si trochu ulevit…
Vyjížděli jsme už ve středu 19.července, abychom se nemuseli stresovat časem. Jeli jsme tentokrát dvěma auty, protože Mike s Alenkou zůstávali po Colours v Beskydech. Naše cesta s adminkou Evou probíhala poklidně a v pohodičce,
což se ovšem nepovedlo druhému vozidlu našeho týmu. Mike s Alenkou vyjížděli díky neodkladným povinnostem z Prahy později než my a navíc měli cestou dopravní nehodu – kamion se je snažil vytlačit ze silnice… prostě šílené…
S Evou jsme dojely na hotel v Opavě asi před 19hod, po cestě se trochu zkulturnily (sprchou) a jely se podívat do Ostravy jak to vypadá kolem vstupu na Colours. I když jsem si nastudovala cestu a měly jsme google mapy v mobilu, osud nás zavedl nejprve k VIP bráně…
Bohužel jsme tam žádnou celebritu ani LP nezahlédly. Nikdo na nás nekřičel „co tu děláte, otočte to a vypadněte… „ naopak, všechen personál byl vstřícný a ochotný poradit.
Jenže těžko se radí někomu, kdo nemá představu kam jet – můj případ.
Nakonec jsme k Hlavní bráně dojely. Okolní ulice byly beznadějně plné zaparkovaných aut, což mě trochu vyděsilo při úvaze, kde budeme stát druhý den… Auta byla opravdu všude i na celkem nemyslitelných místech… myslím, že Ostravská Policie byla v těchto dnech tolerantní a vstřícná a pokud to nebylo vyloženě nebezpečné, tak nechávali řidiče na pokoji. Za což jim patří velké díky. 
Zpátky na hotel jsme dorazily až po 22hod, kuchyň zavřená, takže jsme skončily na jediné svítící čerpačce Shell v Opavě se sendvičem a plechovkou coly.