A pak už jsme jen čekali. Na jevišti team LP připravoval nástroje, tentokrát ani příliš neladili. Nikol, je slyšela už v 11hod… šla se prý podívat blíž, ale policie jí vykázala… škoda.
V 18,40 začaly dunět první tóny Muddy Waters a opět se mi rozechvěly všechny vnitřnosti – ať už za to mohly zvukové vlny nebo adrenalin, bylo to super…
Snažila jsem se natočit celý koncert, jak už jsem se zmínila, zvuk není nejlepší…(a první Muddy Waters je asi nejhorší, tam je basů nejvíc) příště musíme vybrat lepší místo. V tom vedru se mi foťák přehříval a občas se sám vypnul, takže jsem celý koncert měla hlavu v záklonu, abych kontrolovala, jestli se náhodou záznam nepřerušil, jestli tam má LP hlavu (občas ne…) občas jsem musela taky přešlápnout a celé se to třese…
Kvalita obrazu je slušná, ale celkově nejsem moc spokojená… no nejsem profík se stativem… posuďte sami.
Samotný koncert byl úúúžasnýýý… Playlist byl stejný jako všude jinde, možná trochu jiné pořadí skladeb. LP povzbuzovala fanoušky hned od začátku voláním „Ostrava is Beautiful“. Po Muddy Waters následovaly Other People a před začátkem Tightrope jí podali na zapíjení hlasivek pivko… což LP spokojeně okomentovala a napila se…
Při písničce se někdo připravil a hodil na catwalk červenou stuhu, která zde ovšem zůstala ležet bez povšimnutí až do konce koncertu. Po Tightrope museli profi fotografové odejít, tak už se nám nepletli do záznamu. Další následovaly Up Against Me, Strange a Into The Wild. Po dozpívání odložila LP ukulele a šla k zadnímu mikrofonu, zřejmě se jí něco nelíbilo a domlouvala se se zvukařem. Po Death Valley poprvé vykřikne do publika roztomilé děkuju což zní spíš jako „děkua“.
Spláchne hrdlo pivem a otře si pot, bylo fakt děsný vedro. Jsem tak přemýšlela,
jak to dělají jiné hvězdy, které používají vrstvu makeupu? Asi nevystupují ve 30 stupních, nebo možná mají něco speciálního co se nerozmaže? V každém případě, tohle není LP problém, tak ručníček stačí.
Následoval Levitator, You Want It All a Suspicon. Suspicion zpívala celý na catwalku, takže jsem nahrávala proti sluníčku, ale zase je o stupeň lepší zvuk. K nohám jí přistála dvě roztomilá plyšová srdíčka. Tokyo Sunrise začala LP u Eliho na bubnu, hezké bylo jak se pozdravili když k němu přišla. Po chvíli přešla na levou stranu podia, trošku se musela provlíknout pod vzpěrou jeviště a prošla až před obří obrazovku, které byly po obou stranách podia. Po chvíli přešla na druhou stranu před obrazovku na pravé straně. Vypadalo to moc krásně a trochu legračně, ta malá postavička před velkou projekcí stejné postavičky. 
Pak přešla na catwalk a všimla jsem si, že sluníčko už konečně kleslo za stromy na kraji prostoru pro diváky. Vlastně za jednu písničku toho stihla celkem dost – sedět na bubnu, pozdravit diváky na obou koncích podia a ještě i uprostřed… Jo, naběhá se, ale LP prostě myslí na všechny svoje fanoušky, je úžasná. Další písní byla No Witness. Co říct? „Amazing and sexy“ Její taneční kroky a pohyby při téhle písničce prostě miluju. Brala si telefony od fanoušků, opřela se o JD-ho a klekla si na kolena před fanoušky aby uprostřed catwalku v úklonu dozpívala…
Nádhera. Musela si po takovém výkonu opláchnout hlasivky pivem a následovala další pecka When We´re High. A už tu byl konec… před tím ještě LP rozhýbala davy pokřiky jako na fotbale a dav jí nadšeně odpovídal.
Představila kapelu, sebe a začala Lost On You. Tu písničku miluju a i když někdo říká, že už jí má tak ohranou, že už jí nemůže ani slyšet, já jí pořád miluju. Poslední dobou trochu míň, ale je to jen z toho důvodu, že když jí LP začne hrát na koncertě, znamená to, že už je konec…
A bylo to zase úžasné (sakra, budu si muset najít ve slovníku i jiné slovo pro vyjádření nadšení a euforie) Všichni zpívali zároveň s LP, poslední refrén nechala LP jen na divácích a běžela si pro telefon, aby si české fanoušky natočila.
Hezké bylo, když telefon hledala na té své odkládací bedýnce, tak to vypadalo jako v kresleném filmu… věci lítaly obloukem na zem…
a byl konec, všichni odešli z podia. Už při besedě LP říkala, že přídavek nebude, ale najednou se na podiu u svých bubnů objevil Elias a naznačoval, že asi málo křičíme a pískáme, tak dav přidal na síle. A vrátili se…
Možná Someday na závěr nám měl dát naději, že „Jednou“ se ještě uvidíme. A to my se uvidíme, to je jasné, i kdybychom měli cestovat na druhý konec republiky, Evropy, nebo světa…
A co bylo dál? Nechtělo se nám odejít, pomalu vyprchávala euforie z koncertu, nohy samozřejmě bolely a byli jsme všichni unavení. Eva s Nikol se snažily přesvědčit security, aby nás pustil k LP – to se jim samozřejmě nepovedlo, snažily se emailem připomenout manažerce, ale také žádná odpověď. Já s Mikem a Alenkou jsme postávali opodál, přece jen už máme svoje roky a důstojnost… a hlavně už máme s LP společnou fotku… Při našem vartování u vchodu do „Backstage“ kolem nás prošla spousta personálu a fotografů, ale také jsme viděli Anetu Langerovou jak v kloboučku a s batůžkem na zádech spolu s Barborou Hrzánovou a ještě dvěma děvčaty vyrazily se pobavit na festival. Prošli a byli odchyceni k focení i chlapci z kapely, Elias, Brian i JD, ale ani ti neměli tu mocnou páku dostat někoho za LP. Nakonec jsme zůstali až do půlnoci, viděli z dálky koncert Norah Jones a vyrazili, no chce se mi napsat domů, ale byl to jen hotel. Půlnoční sprcha byla boží, křeč v levém lýtku už míň.
Ráno jsme asi v 10hodin nastartovaly naše vozítko a vyrazily domů.
A co říct závěrem? Můj dojem z celého našeho výletu a vlastně i předchozí zážitek z Prešova je: 
NEBOJTE SE FESŤÁKŮ.
Nikdy jsem na žádném nebyla, ale zjistila jsem, že z pohledu z venku to vypadá hůř než to ve skutečnosti je. (ten první den se nepovedl, to uznávám)