Zpáteční letenky jsme měly koupené až na pondělí, abychom se ještě stihly někam podívat, když už jsme v Irsku.
V neděli jsme se tedy vypravily na poloostrov Howth, kde je malý přístav s majáky a také známé útesy irského pobřeží. Nejsou to ty strmé, obrovské útesy co známe z filmů, ale jsou kousek od Dublinu a podle mě stejně krásné.
Při neopatrnosti z nich spadnete úplně stejně jako z těch obrovských.
Jely jsme tam příměstskou železnicí asi 30 minut a viděly jsme Dublin i z jiné strany než jen atraktivní čtvrť pro turisty. Nebudu to nijak natahovat, krajina je tam čarokrásná, výlet byl nádherný, jen trochu dlouhý a únavný.
Cestou zpátky na vlak jsme se odhodlaly a ochutnaly místní „Fish and Chips“ a jak ryby nemusím, bylo to výborné.
Zbytek chipsů jsme házely rackům, což jsou ovšem v Irsku takové malé husy (jiný druh než je náš racek chechtavý) jsou nebojácní a dost drzí… Cestou z nádraží jsem se stavila ještě v obchůdku se suvenýry a pak jsem se jen doplížila na pokoj, nohy v jednom ohni. Zuza se Soňou jsou celkem nezmaři a šly ještě po obchodech a hledat nějaké „kešky“. Letadlo do Bratislavy odlétalo v 9,30hod, tak děvčata musela vstávat cekem brzo.
Navíc jel autobus na letiště skoro hodinu (cesta z letiště nám trvala jen 30min.) takže po letišti to musely brát klusem. Nezávidím… Já měla odlet až ve 13,40hod, takže v klídku a pohodě jsem dojela na letiště, odbavila se a odletěla domů.
Byl to pro mě úžasný výlet, skvělá společnost, viděly jsme naší královnu LP naživo
(i s korunou) a navíc nám vyšlo i počasí – ve frontě před klubem jsme nezmokly, co víc si přát?
Snad jen aby už konečně zveřejnili termíny koncertů pro Evropu, abychom si nakoupili vstupenky a měli se zase na co těšit. A já se těším už teď.
