Del Teatro d’Annunzio je venkovní divadlo, nachází na nábřeží Cristoforo Colombo a bylo postaveno v roce 1963. V hledišti je 3tis. sedadel a prodávaly se lístky i k stání na schodišti nad sedadly. 
V těsné blízkosti divadla se nachází 67m vysoký betonový obelisk věnovaný památce pescarského básníka a sochaře Vicentina Michetti. V roce 2015 byla přistavěna ještě víceúčelová krytá hala, aby bylo možné využívat prostor celoročně.
Do Pescary dojel LP tým až v den koncertu, spali opět v noci za jízdy 
a LP ráno natočila svou ložničku v autobuse, jako by tušila (to byla určitě nějaká telepatie…) mou posedlost a zvědavost na jejich cestování.
Mimochodem, tahle cesta byla zatím rekordní: 1730km a 17hod jízdy za ideálních podmínek… 
Čím víc se o to zajímám, tím víc nechápu, jak to zvládají… všichni, nejen LP. Jezdila jsem vlakem 36hod do Moskvy a 17hod prostě neproležíte a neprospíte, i když máte vlastní ložnici.
Odpoledne, po ubytování se LP v doprovodu Eliase setkali s fanoušky před hotelovou zahradou, rozdali autogramy, posbírali dárečky
a s kalhotami pod zadkem (LP samo
) se zase vzdálili…. Jako předkapela vystoupili opět italská skupina Oregon Trees. Koncert začínal ve 21 hod. A to je další věc, zcela související s tou první… jak po tom všem úmorném cestování ještě dokážou vystoupit a odehrát představení s takovým nasazením, aby si to diváci užili. A že si to užili svědčí komentáře na webu popisující „let ke hvězdám, magické momenty, tornáda emocí a elektrizující vibrace…“ ufff, jen to píšu a závidím všem co tam byli. Vlastně pokaždé když píšu všechny tyhle reporty z jednotlivých koncertů… jo, je to časově náročné, ale vy si to jen přečtete, ale já… já tam vlastně jsem s nimi, s LP… heč.